Nová generace programů RFEM nabízí možnost provést posouzení stability sedlových prutů metodou náhradního prutu. Posouzení touto metodou lze provést, pokud jsou u nosníků s proměnným průřezem dodrženy požadavky normy DIN 1052, oddíl E8.4.2. V odborné literatuře je tato metoda převzata také pro Eurokód 5. V tomto příspěvku si ukážeme, jak použít metodu náhradního prutu u sedlového střešního nosníku.
Přídavná zatížení od vlastní tíhy se většinou skládají z více vrstev, jako například klasické podlahové a střešní skladby budov nebo mostní skladby vozovky. Při definici zatížení v programu RFEM nebo RSTAB je možné pomocí užití zatížení z vícevrstvých skladeb definovat měrnou tíhu a tloušťku jednotlivých vrstev.
Při modelování prutových konstrukcí nabízejí programy RSTAB a RFEM různé možnosti pro nastavení přenosu vnitřních sil ve styčných bodech. Zaprvé lze zadáním typu prutu stanovit, zda mají na připojené pruty působit pouze síly nebo také momenty. Zadruhé lze z přenosu vyloučit určité vnitřní síly pomocí kloubů. Zvláštní případ představují nůžkové klouby, které umožňují realisticky modelovat například střešní konstrukce.
V tomto příspěvku se zabýváme posouzením stability střešní vaznice, která je pro co nejnižší výrobní náklady bez výztuh připojena pomocí šroubového spoje na dolní pásnici.
Zadat zatížení na linii v dialogu "Nové zatížení na prut" lze nejen ručním zadáním hodnot, ale také adaptivním zadáním pomocí funkce "Vícevrstvá skladba". Jedná se o knihovnu, ve které jsou uloženy vícevrstvé skladby pro vnesení zatížení. Skladbu vrstev lze libovolně popsat pomocí parametrů Označení, Tloušťka, Měrná tíha nebo Plošné zatížení a Komentář pro každou vrstvu.